Nou Camp bedlivým okem českého fandy?

Hola fandové Barcy, milovníci tohoto katalánského klubu, který, když ho trochu víc poznáte, vás chytne za srdce. A mně se to podařilo. Dostat se blíž. Byl jsem na novém stánku, Camp Nou- svatostánku jednoho z fotbalových gigantů. Jako turista jsem viděl vnitřnosti, tedy alespoň ty, které jsou určené pro ty platící, ale viděl jsem také plochu a ochozy, které jsou vskutku monstrózní.

Seděl jsem tam, kde možná „prděl“ radostí do své sedačky Míra Bosák, nebo jiný komentátor, nadšeně křičící gól- to mezinárodní slovo.

Avšak to vše mi bylo usnadněno jednou osobou, Víctorem Alvarezem, naším domácím, učitelem i přítelem. Dříve jsem Katalánce viděl trochu jinak. Říkal jsem si, to jsou nějací nacionalisté, šovinisté, na co si to hrají? Ale teď už vím, že takové je pouze centrální Španělsko. Katalánci jsou mírumilovní, milují fotbal a život a už je prostě nebaví posílat obrovské části svých zisků do Madridu. Trochu mi to připomíná vztah fotbalové Prahy a Moravy.

Camp Nou

Ale k realitě jménem Camp Nou. Je důležité dobře zaparkovat, tedy vyrazit pokud možno tak, abyste se v okolí stadionu ocitli do 9 hodin ranních, a ještě v pracovním týdnu. To tam není takový „šrumec“. Nám se podařilo zaparkovat několik metrů od vchodu na Nou Camp- veliké štěstí, zvláště vzhledem k tomu, že to bylo 11 září, tedy v den, kdy zde probíhala demonstrace Katalánců za nezávislost a odtržení od Španělska. Mimochodem největší mírumilovná demonstrace v Evropě, které se zúčastnilo 1,8 milionů lidí, striktně řazených do čtyřstupů, tvořících katalánskou vlajku, komplexně pak veliké V, nikoliv jako victory, ale jako vote, volit.

No dosti politiky, i když jistá souvislost s Barcou tu je, když jsem viděl první utkání na živo v TV, hrála právě v méně používaných dresech alá vlajka Katalánie.

V útrobách

Bylo hrozné horko a my jsme v skupince vstoupili do areálu Camp Nou. Pro lístky jsme museli doprava a na osobu to bylo 23 Euro. Solidní cena, za to, co jsme po té viděli. Jen jsme udělali menší blbost, zaviněnou špatnou komunikací.

Po zakoupení lístků jsme vstoupili do útrob. Najednou bylo vše trochu tmavé, chladné. Ale vzápětí mi došlo proč. Historie. Temná i zářivá. Částečně ve stínu, ale osvícené se tam skrývaly pěkně kontinuálně a chronologicky seřazené trofeje, a to napravo i nalevo. A bylo jich hrozně moc. Každý rok několik pro „blaugranas“.

Samozřejmě nebudu popisovat všechny ty vavříny, co se tam skvěly za vitrínami, nebyly to jen míče, „old school“ kopačky, či s prominutím „pokakané trenky Maradony“, ale také staré rakety tenistů, házenkářské propriety i vše potřebné pro basket. Neboť Barcelona FC není nejlepší jen ve fotbale, ale také v dalších míčových sportech.

Multimediální procházka

No, abych to trochu zrychlil a nenudil fandy, pojďme dál. To dál znamená procházet takovými zapeklitými a zamotanými koridory, jenž jsou značené chabými páskami a určují trasu. Nejprve sestupujete dolů, pak zase oklikou nahoru, a pak zase dolů. Ne opravdu po mě nechtějte přesnou navigaci.

Co je důležité, je fakt, že po celou cestu vás provází nejrůznější obrazovky, multimediální mapy, dotykové mapy a podobné „srandičky“ až hříčky, se kterými se vskutku pobavíte. Všude vůkol zní hymna Barcelony, nejznámější způsoby skandování a dokonce se ocitnete v temném, mírně zaobleném tunelu, kde se můžete usadit pohodlně na lavičku, pěkně v chládku a sledovat nejslavnější momenty Barcy v živé velikosti.

Atmosféra, co bere za srdce i s prázdným stadiónem

Když však vstoupíte konečně, po lehkém tápání- žádný strach, místní security boys a girls vás vždy navedou- na ten vysněný stadión, tak zase nejste tak šokovaní. Je totiž prázdný. Než však na něj vstoupíte, v ten okamžik, kdy vidíte zvětšující se okno jménem stadion de Barca, vám zní do uší hodně chytlavá hudba, hymna tohoto klubu. To si pak říkáte: tohle cítí božský Messi, když jde celý napjatý bojovat o body? Cítí to i plachý Iniesta nebo nová hvězda Neymar?

Něco jiného by bylo, kdyby tam hřměly desítky tisíc hlasů. I ty sedačky působí tak nějak obyčejně a podobně těm naším. Jsou strohé, plastové..Znovu však připomínám, že jsem tam byl spíš jako turista, ale fandící…zápas jsem neviděl, ačkoliv bych moc chtěl. Tak snad na příští dovolené.

Trávník je víc než turista, asi dobře..

Po té, co zhlédnete trávník, po krajích překvapivě umělý a lemovaný důmyslnými ventilátory, foukajícími nikoliv na vás, ale na plochu, uvědomíte si, jak hrozné musí být v takovém vyhřátém kotli hrát, kolik tekutin musí vyjít z těl hráčů.

Jak evidentní: je důležitější aby čerstvý vzduch měl trávník, nikoliv zvědaví, ovšem tučně platící turisté. Ale je to asi pochopitelné. Já a moje sestra jsme na ploše, tedy přímo dole, strávili jen chvilku, neboť horko tam bylo neúnosné.

Vydali jsme se vzhůru, výše a hlavně do stínu částečného zastřešení. Úplně nahoře se táhnou kabinky komentátorů, kteří mají sice krásný přehled, avšak malou viditelnost. Příště již odpustím to, že nevidí některé jasné věci, které vidíme v „bedně“.

A zase dolů a zase labyrintem, kdy už hledáte slovo exit, znovu žádný strach, je všude. Řiďte se skutečně jen šipkami a případně oslovte všudypřítomnou guardu. Zde se musím pozastavit a v krátkosti popsat jednu příhodu, kdy jsme díky špatné komunikaci přišli o dvacet euro.

Pozor na špatnou domluvu!

Během prohlídky jsme se náhle ocitli v místnosti plné reklam a fotografů, vepředu dominovala obří blyštivá a také notně omakaná trofej. Došlo mi, že to asi bude pohár ligy mistrů, i dle nápisů na něm. A už nás bujní fotografové vyzývali k fotografování, přičemž zdůrazňovali, že gratis, free a podobná synonyma pro slovo pro Čechy zvláště oblíbené, tedy zdarma. To nás pochopitelně zaujalo a po té, co jsme se ještě několikrát optali, jestli opravdu gratis, šli jsme do toho. Následně jsme pochopili, že foto dostaneme u východu.

A dostali jsme ho. Ale za 20 euro. Druhé k tomu by bylo za 10. Ale pozor. Zase jen špatná komunikace, moc jsem si nerozuměl s těmi dívkami u východu, které mi neustále ukazovaly něco na FB, avšak jejich angličtina byla hrozná a já jako základní mluvič jsem jim moc nerozuměl. Tak jsme raději „vyplázli“ 20 euros za jednu fotku v papírovém rámečku a zpocení a naštvaní jsme vypadli. Teď už vím, že fotka je vskutku zdarma dostupná na Facebooku.

Obchod pro fans Barcy

Nemůžu zapomenout na obchod pro skalní fanoušky FC Barcelony, který vás ohromí před východem z celé té nesporně podnětné tour, kterou doporučuji vychutnávat v klidu a pomalu, času je dost. Samotný shop je znovu blyštivý, ovšem jaksi zde chybí ceny za jednotlivé produkty. Co se vám líbí, to si prostě koupíte, no a pak až při placení zjistíte, že například signifikantní replika trička Messiho nebo Neymara, vás přijde na více než 50 euro. Na závěr si nemůžete neuvědomit, jaké to je, když se fotbalem opravdu vydělávají veliké peníze.

Pivo v Barceloně je drahé

Oč větší byla moje naštvanost, když jsem si pak dal venku pivo, které sice zchladilo, avšak stálo necelých 5 euro. Taková je cena za půllitr v Barceloně, v oné komerční části, kde se konala demonstrace, běžná. Protest se odehrával právě ve dvou magistrálách do V, které jsou proslavené dosti drahými obchody s módou a kdoví čím dalším.

Konečně zadarmo jsme se zchladili naproti východu z fan shopu, kde se nachází, kupodivu zdarma přístupná a s barem, ledová plocha. V těchto místech můžete navštívit také halu pro basketbal a házenou, to už jsem ale blíže nezkoumal, neboť jsem se musel zařadit do průvodu za nezávislou Katálánii.

Indapendencia

In-da, in-da, indapendencia. Viva Barca.

Komplexní zážitek byl skvělý, snad až na tu mou typicky českou blbost, kdy jsem zaplatil dvacku za fotku s pohárem. Ale na druhé straně měl jsem následující den narozeniny, tak mi to sestra věnovala. Takže už jsem tolik neplakal, a současné vzpomínky na ten krásný a srdeční stadion, mi vyvolávají vždy úsměv na rtu. Fandím teď ještě víc Barce a taky Kataláncům.